Krása vychází zevnitř

Praví prastará moudrost. A je třeba jí dát za pravdu. Na první pohled to snad tak nevypadá a přirozeně je třeba se k pochopení a žití tohoto názoru postupně dopracovat. Ale skutečné zjištění potom stojí vážně za to. Už proto, že v průběhu své cesty žití a poznávání dostaneme neopakovatelné možnosti, jak si znovu a znovu sami přijít na to, že to pravé, ryzí, krásné a jedinečné je většinou tam, kde to na první pohled, zvenku, není vidět. Ano, ta krása se skrývá uvnitř.

vnitřní_krásaKrása pocitů, prožitků, nálad, cítění a vnímání. Nejenom těch pěkných, povznášejících a bohulibých. Ale i tam, uvnitř nás samých, v hloubkách našeho srdce a cítění, jsou skryty temnoty a stíny. Jsou tam a vždycky byly, i když bychom je nejraději neviděli, necítili. Protože bolí, dusí a tísní. A dohromady, všechny ty emoce, to jsme jednoduše my samotní. Světlo a stín, černá a bílá, den a noc. Kolik již o tom bylo napsáno knih, povídek a článků! A přesto, či snad právě proto, je užitečné si ten základní princip připomínat. Je v nás otištěn a je to tak správně. Každý z nás si v sobě neseme jeho část, základní buňku, která nás spojuje s podstatou.

VNĚJŠÍ KRÁSA BÝVÁ ODRAZEM VNITŘNÍ HLOUBKY

Je proto potom zbytečné se bránit tomu, co jsme my sami. Uvolníme se, zkrásníme. V mysli, tam to snad i víme, ale v našem žití, je to těžší. Neseme si sebou všechny vzorce a schémata, která se klenou mezi generacemi a snad ještě dál. A ta nám brání, my sami se bráníme, je změnit a propustit. Strach, obavy, nejistota ze ztráty, z opuštěnosti jsou hlavními tématy, která nás trápí.

A je to tak v pořádku. Naše trápení a naše stíny v sobě nesou veliký potenciál poznání a moudrosti. Náš život je tou cestou, která nás vede a skrze vnitřní bolest nám dává dar, který můžeme postupně objevovat. Odkrývat jeho nánosy, zbavovat ho nečistot, dovoluje nám odpouštět, chápat a přijímat. Kyvadlo našeho žití je velkým průvodcem. Stačí se oddat a dovolit mu nechat nás vést.

Vnitřní krása

Netřeba se bát, smutnit. Není nutné být sám, pokud to není naše vědomá volba. Umění je ve chvílích neutěšených jít skrz a za. Skrz bolest, lítost, strach. A ještě dál, až tam, kam dohlédneme, co se za nimi skrývá. Dětské šrámy, nabubřelí strašáci, stejně tak jako opravdové zklamání. Nic z toho není neměnné a pevně stanovené. Je v našich silách, umíme to, třeba s pomocí odborníka či  přítele změnit. Třeba po částech, drobných krocích, po kouscích, ale ta druhá polovina, to světlo, den a slunce nejde zastínit napořád.

JAK PODPOŘIT ROZKVĚT KRÁSY?

Vnitřní krása vychází z toho, že se cítíme pohodlně ve svém těle a životě. Tahle duševní pohoda nikterak nevylučuje péči o tělo a požitky, ba naopak. Dělejme si proto radosti. Sami sobě i druhým. Jen tak, z prostého prvotního nápadu duše, který většinou vzápětí přepere lstivý rozum a vnutí nám přesvědčení, že se to přece nehodí. Znáte to? Kolikrát jste chtěli udělat nějakou hloupost, banalitu, koupit drobnost pro radost. Sobě, příteli, přítelkyni. Už saháte po té legrační krabičce, po květině, plyšákovi, čokoládě. A ne, to je blbost, říkáte si a zvadnete, ruka spadne a ten spontánní milý pocit u srdce zmizí. A jdete pryč. Rozladění a tak nějak celkově nesví. Právě se vašemu rozumu a rafinované mysli podařilo přeprat vaše pravé Já. Tak příště, příště už se nedejte. Budou to zkoušet pořád a pořád, mazaně, rafinovaně a v jakémkoli přestrojení.

Jednu jistotu tady ale máme všichni. Krása v nás je stále, ať si rozum s myslí chystá jakékoli zbraně. Nikam z našeho srdce a z naší duše nemůže zmizet. Mohou ji snad na chvíli překrýt stíny a zahalit tma. I to je dobrá zpráva. Ona potom bude zářit ještě víc.

Autorka: Romana Junková